Prolog

16. února 2014 v 22:09 | Meg |  Život po životě
Ahoj jsem Magda a tohle je moje povídka. Je moje první, takže prosím abyste mi potom řekli jestli se líbí nebo ne jestli mám vůbec pak přidávat další Mrkající. Takže pěkné počtení a zatím čágo ;P




Jednoho rána jsem se probudila unavená jako nikdy. V noci se mi zdály podivné sny, a tak jsem se neustále budila celá zpocená a udýchaná. Vůbec tomu nepřidalo to, že večer jsem šla spát až kolem jedenácté. Já totiž chodím spát už kolem 8 nebo půl deváté, a tak se dostáváme k mému rannímu stávání.
Jmenuji se Katisha a jsem průměrná teenagerka. Je mi 17 let a život se mi má změnit od úplného základu. Chodím na Spielbergovu střední a ano, netuším, proč zrovna dostala takové jméno. Je to stupidní název a nesnáším ho, protože pokaždé, co ho vyslovím tak se na mě někdo podívá, jako na debila a ptá se, jestli je to pojmenované po tom slavném režisérovi. Většinou říkám 'Jak to mám doprdele vědět?!' No prostě opruz. Tahle škola má jen jedno plus. Jak už s názvu zřejmě někomu dojde, bude se tu učit asi věci o filmech a tak. Je to pravda! Je to totiž umělecká škola s neuvěřitelnou škálou zaměření. Všechny vám tu vypisovat nebudu, ale prozradím vám, co tam dělám já. Jsem na výtvarném uměleckém lyceu + zájmový kroužek zpívání.
Tahle škola je navíc super v tom, že tu chodí spousta lidí, což znamená, že já jsem pro hodně z nich neviditelná.
"Hej Katisho! Přestaň zase snít o tom, jaký by to bylo bejt populární a vnímej mě!" obořila se na ni Trish. To je má nejlepší kámoška. Její hlavní obor je tanec + zpívání. Tam jsme se taky potkaly.
"Jojo, beztak zase sní o svém imaginárním příteli z podsvětí," ozvala se na to Elis.
"Ne vy tlamy. Tuhle noc jsem moc nespala a nevím proč, ale mám ze dneška divný pocit."
To už kamarádky zpozorněly a zaměřily se na mě pozorněji. Prohlíželi si mě od hlavy až k patě.
"Bože, vypadáš děsně," podotkla Trish a Elis přitakala.
Jen aby bylo všem jasno, já chodím pořád upravená a dokonale nalíčená, ale dneska jsem na to absolutně neměla náladu. Takže moje oči, s kruhy pod nimi, vypadaly ne moc válně. Make-upu bylo jen tolik, aby to zakrylo to nejhorší svinstvo, ale i tak to evidentně moc nestačilo.
"Tak ven s tím, co se stalo, že vypadáš tak, jak vypadáš?" vyzvídala Elis
"Jo vole, ven s tím. Vypadáš, jako kdyby krysu přejel vlak, a pak ještě pochcal pes!" přisadila si Trish. Jen aby bylo jasno: Elis je mezi námi ta slušní a citlivá, zato Trish se nebojí říct, co má na jazyku.
Podívám se na ni stylem, jako co to zase vypustila za sračku, a potom jen potřesu hlavou a nechám to být.
Otočím se na podpatku, zamířím ke své skříňce, vytáhnu učebnici dějin a mířím do učebny, kde mám první hodinu. Procházím kolem ředitelny, když v tom do mě vrazí nějaký blbeček. Porazí mě takovou silou, že spadnu na zadek a přitom rozmáchnu rukama a vše se rozlétlo po chodně. Neřešila bych to, kdyby se alespoň omluvil, ale jako většina se ani neotočil a fičel pryč. Nasupeně si posbírám věci a pokračuju do třídy. Moje lavice je třetí od konce, prostě někde uprostřed a na kraji.
Hodina začala a učitelka vejde do třídy a za ní šel nějaký vysoký, asi 195 cm, a ani byl to ten debil, co do mě předtím vrazil!
"Třído, tohle je váš nový student. Jmenuje se Stark a přestoupil na naši školu ze státní umělecké školy v Mesečusec," představila nám ho třídní (mimochodem naše třídní a nejlepší Úpa na škole).
Učitelka ho poslala, aby si šel sednout, ale jak na potvoru, jen u mě bylo místo. Sedl si a ani se na mě nepodíval, natož aby pozdravil nebo pokývl hlavou.
Už jsem říkala, že naše škola je velká. No, ani to nezabránilo tomu, aby o novém studentovi už všichni věděli.
"Už si o něm slyšela?" vyběhla na ni Elis. No, kde se poděla plachost, pokud jde o drby, že?!
"Jo. Chodí do mé třídy. A to není všechno," odpovím.
"FÁKT?! Děláš si prdel? To není fér!" Zaječela na mě Trish (Trishinina třída se skládá z valné většiny z gayů)
"A co ještě, když to není všechno?" vyptává se zvědavě už opět klidná a plachá Elis.
"No, sedí se mnou a před hodinou do mě vrazil, ale asi si to nepamatuje, protože jinak by se alespoň styděl a omluvil se, ale on se na mě ani nepodíval. Je na něm něco divnýho," řeknu a zatvářím se zamyšleně. Další hodina je čeština a bohužel opět s mojí třídou. Jen na kreslení, tanec a zpívání se třídy promíchávají. Když jsem přišla do třídy, už mojí lavici obklopili všichni kluci ve třídě.
Protlačila jsem se do lavice a začala si dělat poznámky z učebnice, přitom poslouchala nové CD od Imagine Dragons. Musela jsem to mít ale dost nahlas, abych je alespoň na chvíli neslyšela. No, tím jsem na sebe ale upoutala pozornost kluků, a co jsem nejméně čekala i pozornost toho nového čahouna.
"Ty posloucháš Imagine Dragons?", "Hej, kde jsi sehnala to nové CD? Nemůžu ho nikde sehnat.", "Katisho, netušil jsem, že zrovna ty budeš něco takového poslouchat." Zněly reakce ze všech stran. Nic jsem na to neřekla a dál si hleděla do učebnice.
Zazvonila a Stark se ke mně naklonil a zašeptal: "Je fajn, že tu někdo poslouchá něco dobrýho."
Nic jsem opět neřekla, když v tom mě ten divnej hajzlík podobný Eiffelovce překvapil.

"A omlouvám se za to na té chodbě. Spěchal jsem. Jo a jmenuju se Stark, ale to už díky třídní víc," a usmál se na mě.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Melanie Melanie | Web | 17. února 2014 v 11:48 | Reagovat

Wow, to vypadá moc zajímavě. Věř si, ještě chvíli a budeš psát jako profík :). Tím nechci říct, že nepíšeš pěkně, píšeš fantasticky :D Jen tak dál, jsem napjatá, co se bude dít :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama