4. Kapitola 2/2

21. srpna 2012 v 20:04 | Marow |  The Elements
Začíná mě štvát ten blbej blog se 4ooo znaky :X


>>Niall, Dimenze Čar<<
Ráno jsem se vzbudil jako první. Venku byla ještě tma, ale já už vstával z postele, protože jsem nemohl usnout. Mohla za to jedna hnědovlasá dívka, která mě hned na první pohled uchvátila. Nikdy jsem nevěřil na lásku na první pohled, ale jak se zdá, mně se to stalo. Získala si mé srdce a já teď budu bojovat o to její. Jen kdyby na nás nebyla tak hnusná. Sice chápu, proč taková je, ale jak už jsem slyšel, bylo to před 18 lety. To už nikoho nepustila ke svému srdci?
Přešel jsem ke svému kufru, který byl u dveří a vytáhl jsem si trenýrky, bílé triko a kraťasy. Vyšel jsem ze dveří a začal jsem hledat koupelnu. Zamířil jsem k prvním dveří naproti našim. Otevřel jsem je, ale hned jsem je rychle zavřel, protože to byla další ložnice, ve které spali manželé Weaslyovi. Naštěstí si ničeho nevšimli a spali dál. Šel jsem k dalším a ty naštěstí byly ty správné. Vešel jsem a oddechl si.
Pustil jsem sprchu a sundal si oblečení. Poté jsem vlezl pod tekoucí vodu a dál přemýšlel. Přemýšlel jsem o jejích uhrančivých očích, jejích nádherných vlasech, tváři, pleti, postavě, ústech.
Povzdechl jsem si.
,Jak někdo může být tak dokonalý? To nechápu,' pomyslel jsem si a vypnul sprchu. Vyšel jsem ze sprchy a osušil jsem se ručníkem, který jsem si pak zavázal kolem pasu. Podíval jsem se do zrcadla.
,Já se ji rozhodně nikdy líbit nebudu. Jak taky? Vždyť i naše fanynky - teda fanynky kluků - říkaly, že bych měl odejít ze skupiny, protože se k nim vůbec nehodím. Jsem tlustý. Mám křivé zuby. A jsem Ir. Mohli si klidně najít milióny věcí, za které by mě neměly rády.'
Chvilku jsem se ještě díval do zrcadla a kritizoval se, ale pak jsem se oblékl a trochu si vysušil vlasy. Poté jsem šel do našeho přiděleného pokoje, abych zjistil, jestli jsou už kluci vzhůru. Otevřel jsem dveře a nakoukl. Samozřejmě, že spali. Kdo by taky vstával tak brzo ráno. Nakonec jsem dveře zavřel a s pokrčením ramen jsem se vydal do kuchyně. Párkrát jsem v chodbách zabloudil, ale nějak jsem se do kuchyně dostal a ani nechápu jak. Vešel jsem a překvapeně jsem zíral na osobu přede mnou. Seděla tam jakoby nic a upíjela ze svého hrnku. Všimla si mě a zakývala mi, čím mě překvapila. Chvilku jsem tam ještě překvapeně stál, ale pak jsem si šel sednout.
"Ehm, co tu děláš?" zeptal jsem se zvědavě, a když se na mě podívala, tak jsem rozpačitě sklonil hlavu dolů.
"Potřebuju s něčím pomoct, tak jsem tu ani ne po 24 hodinách znovu zavítala," řekla a já na ni jen překvapeně hleděl neschopen slov.
"S čím?" Zeptal jsem se nakonec, ale ona se jen zašklebila a byla potichu. Dlouho mi to nevydrželo.
"Víme, co se ti stalo," řekl jsem a viděl jsem, že jsem ji zaskočil.
"Co přesně víte? Mě se stalo hodně věcí," řekla a nespouštěla ze mě oči. Znervóznilo mě to.
"No," odkašlal jsem si. "To, co se stalo tvých přátelům."
V očích se ji hněvivě zablesklo
"Kdo vám to řekl?" zavrčela Emily a já šel radši s pravdou ven.
"Brumbál."
Emily se jen zamračila a já si jen pomyslel, že jsem to nejspíš neměl říkat. A taky jsem to řekl nahlas.
"Já ti jen chtěl říct, že mě mrzí, co se ti stalo a omlouvám se, pokud jsem tě tím nějak naštval," a nejistě jsem se na ni podíval.
Podívala se na mě a pokývala hlavou, načež si povzdechla.
"Nepřeju ti to zažít, Nialle," řekla a mě to zaskočila. "Takovou bolest, bezmoc."
Smutně jsem se na ni koukal a mlčel.
"Chraň své přátelé dokud můžeš. Vždy jim můžeš nějak pomoct," řekla a zadívala se na stůl. Nejspíš si myslela, že si těch slz nevšimnu, ale já si všimnul. Sedl jsem si teda k ní na židli. Uviděl jsem, jak ji malá slza vykápla z těch nádherných očí a nemohl jsem si pomoct, ale utřel jsem ji. Podívala se na mě a já už to nevydržel.
Objal sem ji pevně, ale přesto s jakousi něhou. Cítil jsem, jak ztuhla, ale pak se uvolnila a nechala se dál objímat, což mě překvapilo. Myslel jsem si, že se bude bránit a rychle se odtrhne. Takhle jsme byli jen pár minut, a pak se k mé smůle odtrhla a zděšeně na mě hleděla. Zmateně jsem se na ni kouknul.
"Tohle, tohle se nemělo stát," řekla a já byl zmatený ještě víc. "Já se ti omlouvám. Už se to nikdy nestane."
"To je pořádku Emily," řekl jsem, aby ji to upokojilo, ale nejspíš mě neposlouchala.
"Nikomu to neříkej!" řekla ještě a já jen zmateně pokýval hlavou na souhlas. Pokývala hlavou a sedla si zpátky na židli, ze které tak vystartovala.
Po chvilce vtrhla do kuchyně paní Weasleyová, která zůstala překvapeně stát ve dveřích. Rychle vytáhla hůlku a zamířila jí na Emily. Ta jen zvedla obranně ruky.
"Počkejte paní Weaslyová," ozval jsem se. "Tohle je Emily. Ta dívka, co byla včera s námi u Brumbála."
Paní Weaslyová na Emily chvilku nedůvěřivě koukala, ale pak ruku s hůlkou dala dolů.
"Nialle, zlatíčko, nemáš hlad?" zeptala se mě a zamířila ke sporáku. Já jsem samou radostí vyskočil ze židle a pelášil za ní.
"Pokud vám to nevadí, tak ano mám," zasmál jsem se. Paní Weaslyová se na mě s dobrosrdečným úsměvem podívala a hledala ve skříňkách něco k jídlu. A nebyl bych to já, kdyby ji nezačal pomáhat..
"Bohužel Nialle, není tu nic, co bych ti mohla udělat. Budu muset zajít koupit," řekla žena a podívala se na mě. Já se přestal usmívat a zatvářil jsem se smutně.
,To nebude žádné jídlo?' pomyslel jsem si zklamaně. Ale pak jsem uslyšel ten nejlíbeznější smích a otočil se. Tam seděla Emily a smála se. Nechápal jsem proč.
"Kdyby ses viděl," smála se, ale hned jsem se uklidnila, když se na ni otočila paní Weasleyová.
"Ehm," řekla nejistě Emily, "ještě jsem se nepředstavila. Jmenuji se Emily Bennet," řekl a já jsem konečně věděl její příjmení. Ob ženy si podaly ruku. " Jmenuji se Molly Weaslyová."
"Nedělejte si starosti s jídlem. Klidně vám ho obstarám," řekla a já se na ni jen s naději kouknul.
"Ale to není potřeba," začala odporovat paní Weaslyová, ale Emily se jen usmála a někam se přemístila. Chvilku jsem se ještě díval na místo, kde Emily zmizela, ale pak jsem se podíval na paní Weasleyovou.
"Tak jak jste se vyspala, paní Weasleyová?" zeptal jsem se s úsměvem.
"Ale dobře, chlapče," oplatila mi úsměv, ale pak zvážněla. "Kdo byla ta dívka?"
Já na ni jen udiveně pohlédl. "Vždy´t jsem to říkal. Eily s náma včera byla u pana Brumbála. To u ní jsme byli, než jsme přišli sem."
"Ale vždyť je moc mladá. A podle včerejšku, jak jsem zjistila, tak chodila do školy se Siriusem, Remusem, Severusem a Harryho rodiči. Jak teda může být tak mladá?" řekla a zamračila se.
Já se na to jen nepříjemně ošil. Naštěstí si toho paní Weasleyová nevšimla.
"No víte, třeba bychom se ji mohli zeptat, až přijde," řekl jsem a byl jsem rád, když se ve dveřích objevil Liam s Harrym. Sedli si a to se zrovna přemístila zpátky Emily a vytáhla plnou tašku jídla. Hned jsem se k ní vydal a nakoukl do ní. Zjistil jsem, že tam je plno dobrot. Široce jsem se usmál a Liam se na mě nejspíše dost dobře bavil.
Otočil jsem se a zjistil jsem, že Paní Weaslyová ohromeně kouká na tašku a nestačila se divit, kolik toho Emily vzala.
"Ale to nemůžeme přijmout. Vždyť to muselo stát hodně peněz," řekla nakonec, když pak Emily všechno vytáhla z tašky s mou pomocí.
"Ale vůbec ne," řekla jen. "Všechno je z mého domu v meziprostoru. Tam se dodává všechno samo."
Paní Weaslyová ještě kroutila nesouhlasně hlavou, a tak Emily mávla hůlkou a vše bylo poskládané na svém místě v kuchyni.
"Nebojte, jídlo určitě otrávené není. Vždyť tady Niall i Liam z něho jedli, když byli ještě u mě, není pravda?" podívala se na nás a my jen pokývali hlavou nasouhlas.
Paní Weaslyová nakonec svolila a šla dělat snídani. Já si znovu sedl na židli.
"Co tady děláš?" zeptal se někdo od dveří a všichni se tam podívali. Byl to Harry, za kterým šel Zayne a nachlup stejní Fred a George.
"Co je tobě do toho?" řekla jedovatě a začala ho ignorovat. Já se na Harryho jen zamračil a potlačil jsem úsměv.
Emily se dala do rozhovoru s Harrym a já jsem je začal poslouchat. Zrovna se představovali.
"Jsem Emily Bennet," usmála se tím krásným úsměvem a já jen zamračil na Harryho. Liam se toho všiml a začal se usmívat. Zamračil jsem se ještě víc.
"Já- ehm," odkašlal si Harry," já jsem Harry Potter."
"Tak, jak se mají rodiče?" zeptala se a rozhovory v celé kuchyni přestaly a všichni se podívali na dvojici. Čekali, co z Harryho vyleze.
"Co?" nechápala Emily, kdyý zjistila, že se na ni všichni díváme.
"No, víte, vlastně nevíte, ale mí rodiče jsou od mého prvního roku mrtví," řekl Harry a já uviděl, jak Emily na Harryho doslova civí. Poté bolestně přivřela oči a zašeptala.
"Cože?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 shadowofhope shadowofhope | Web | 26. srpna 2012 v 18:42 | Reagovat

Ten zaver bol skvely!  paci sa mi ako sa to vzvíja. Emily som si oblubila. Neviem ako tvojiostatny čitatelia, ale ja som spokojna. Rýchlo píš ďalej! Som zvedava. :-D

2 AdéL AdéL | Web | 8. září 2012 v 21:17 | Reagovat

Toe boží! Musím si to všechno přečíst :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama